V padesátých létech 20. století, jen pár desítek metrů za úvodní pasáží tehdejších Svatojánských proudů, vyrostlo v úzké soutěsce gigantické vodní dílo nazvané podle nedaleké vesničky...

Slapská přehrada je pro nás, nezasvěcené smrtelníky, stavba vyjímečně obdivuhodná, i když samozřejmě nijak ojedinělá. A protože je nedaleko Prahy, poskytuje nám navíc její nádrž ideální prostředí nejen pro tréninkové ponory, ale hlavně pro dobrodružná putování po starých objektech a územích, která jsou navždy pohřbena pod vodní hladinou...

Kromě pátrání po základech bezpočtu různých budov i pozůstatků celých vesnic, které byly díky přehrazení Vltavy zatopeny, se v poslední době soustřeďujeme na stopy po stavbě přehrady samotné! Bohužel je to podnik poněkud méně bezpečný a mnohem náročnější jak orientačně, tak hlavně psychicky, avšak věříme, že zajímavé objevy nepotěší jenom nás, ale přinesou zapomenuté odpovědi i ostatním případným zájemcům...

Jedním z mnoha pozoruhodných objektů, které posloužily stavbařům přehrady, je tunel, kterým byla vltavská voda odváděna po dobu budování hráze mimo úsek vlastní stavby. Ve spolupráci s další potápěčskou partičkou - Willyteamem, jsme museli prostudovat mnoho dobových materiálů, fotografií a mapek, abychom si udělali alespoň částečnou představu o staveništi starém bezmála 60 let!

Tunel byl odstřelen ve skále na pravém břehu těsně před započetím stavby a dnes by měl být v hloubce kolem padesáti metrů, těsně před zavážkou provizorní hráze zvané "horní jímkový uzávěr", kterou stavitelé přehradili původní koryto řeky, aby tak oddělili staveniště. Horní jímkový uzávěr nám slouží jednak sám o sobě jako zdroj některých "průzkumných" výprav a jednak jako užitečný orientační prvek, za jehož hranice se raději nevydáváme, nechceme-li se po pár metrech ocitnout tváří v tvář temným propustem třech slapských kaplanových turbín, které při plném provozu hltají každá 100 m3 vody za sekundu!

Naše předchozí návštěvy území před jímkovou hrází naznačily, že orientace v tomto prostoru není zas tak snadná, neboť se budeme pohybovat poměrně hluboko s malou časovou rezervou a navíc je terén členitý a orientační body jsou rozesety na rozsáhlém území poměrně daleko od sebe. Jakékoliv zaváhání v orientaci znamená ztrátu cenných minut, nehledě na hrozící riziko zabloudění. Výstup volnou vodou je v této lokalitě značně riskantní. Vzhledem ke zmíněným "černým dírám" přehrady je nutné plánovat ponory s určitou rezervou a raději s výstupem vždy podél břehu, který poslouží jednak jako dobrá reference a jednak je poněkud stranou od proudu nenasytných propustí!

Pro průzkum se tedy vždy vybavujeme osvědčeným kompasem a též vhodně "namíchanými" dýchacími směsmi. Tentokrát předpokládáme pobyt v padesátimetrové hloubce po dobu asi 20 minut, takže kromě základní směsy EAN 23 si ještě přibíráme oblíbený EAN 50 pro dekompresi v hloubkách menších než 21 m a čistý kysloň na dovysycení v 6 metrech... Nepředpokládáme nijak složitý výstupový profil, takže plánujeme přímý sestup do zvolené hloubky a po 20 minutách zcela obvyklý výstup podél břehu s předem domluvenými pauzami.

Podle dobových fotografií je na pravém břehu strmý skalní hřbet a pod jeho pravou stranou hledaný portál do tunelu. Víme, že před zatopením byl obetonován hradidlem a patrně navždy uzavřen ocelovými vraty, čímž započal proces napouštění slapského "jezera". Jeho další osud nám včak zůstává utajen.

Po téměř kolmém sestupu podél (mimochodem velmi pěkné) skalní stěny, jejíž vrchol vyčuhuje nenápadně až nad současnou hladinou, překonáváme hranici asi 40 metrů. Tady narážíme na první odlišnost od dostupných fotografií! Skála má pokračovat až na samé dno, až k samotnému starému vltavskému řečišti. Namísto toho však pod 40 metry končí jakoby zahrabána do písku a následuje jen mnohem pozvolnější sestup do stanovené hloubky podél jakéhosi bahnitého svahu. Stáčíme tedy doprava k předpokládanému vyústění tunelu, resp. ke skalnímu žlebu, v němž očekáváme betonové hradidlo s ocelovými vraty. Bahnitá planina odnikud nikam nekompromisně ukusuje naše drahocenné vteřiny. Po příkré skále s tunelem ani vidu ani slechu. Zvedající se dno před námi náhle napovídá, že jsme přeplavali! Na neúspěchy při hledání ve slapské temné a studené vodě jsme již zvyklí, ale že bychom přehlédli betonové monstrum, jehož výšku odhadujeme na minimálně 8 metrů, to jsme nečekali. Podél pozvolného bahnitého dna, které rozhodně nepřipomíná nic z toho co víme z fotek, jsme doplavali až k navážce nám již dobře známého horního jímkového uzávěru. Navíc jsme v korytě pod oblou navážkou, takže chvilka nepozornosti nad kompasem mohla znamenat stočení do středu přehrady, aniž bychom si toho všimli. Naštěstí po předchozích zkušenostech s lokalitou už víme, že neustálá kontrola střelky je alfa-omega "přežití"!

Výstup zahajujeme domluveným směrem "jih" kolmo na pravý břeh. Čeká nás poslední perlička na dortu, poslední překvapení. Strmý násep náhle přechází v planinu, takže cestou ztrácíme v hloubce kolem třiačtyřiceti metrů další ceněné minuty vodorovným plaváním k vlastnímu svahu! Jak se nám teď hodil náhradní výstupový plán, který počítal se zdržením v druhé hloubce!

Až teď se můžeme dál pomalu šinout vzhůru šikmo svahem zpět k místu zanoření a pomalu rozplavat deko. Cestou narážíme v devatenácti metrech na zatím tajemné obří klády, které jsme našli již při předchozích průzkumech. Průměr staletých smrků povalených podél svahu je možná tři čtvrtě metru. Jsou svázány ocelovým lanem a vytvářejí jakýsi umělý převis, který nad sebou drží ohromné množství štěrku a sesutého kamení. Uskupení budí respekt i hrůzu! Představa, že některé z rezavých lan povolí a tuny kamení se zhroutí podél břehu do hlubin vyvolává mrazení a husí kůži! Tomu místu jsme začali říkat "časovaná bomba"...

...

První cílený pokus o hledání "špuntu slapské vany" byl tedy neúspěšný. Alespoň jsme si trochu vylepšili náladu dekompresí podél parádní skalní stěny. Vyhodnocení prozkoumaného terénu naznačuje, že buď hledáme ve špatném místě a dobové materiály zkresluje naše milná představa, nebo mohlo být hradidlo před tunelem (například těsně před napuštěním) zcela zasypáno. V takovém případě ovšem netušíme, jak byl zával ve strmém svahu technicky proveden, vezmeme-li navíc v úvahu, že uzavřením hradidla se začala slapská přehrada pomalu, ale jistě napouštět a vodní hladina postupně ukusovat centimetr po centimetru původního břehu...

...

díl II. - závěr

Na pravém břehu jsme se v průběhu tří měsíců cíleně potopili celkem sedumkrát a získali tak poměrně přesnou představu o charakteru tamního terénu i o pravděpodobném místě obtokového tunelu...

Sestupy v různých hloubkách mezi 40 a 50 metry, které postupně pokryly celé pásmo ohraničené horní jímkovou hrází a druhou skalní stěnou pod přístavištěm parníků, nám jasně naznačily, že dnes už stopy po obtkovém tunelu respektive jeho betonovém zahrazení nemáme šanci nalézt. Z tohoto důvodu jsme kapitolu definitivně uzavřeli a schodli se na závěru, že tunel je zasypán!

Zbývá už jenom najít odpověď na otázku, zda bylo hradidlo zasypáno záměrně, třeba těsně po spuštění ocelového uzávěru - už svými tvůrci - dejme tomu ještě před napuštěním vodní nádrže (na což vzhledem k brzké povodni nebylo příliš času), nebo zda je zával způsoben náhodnými "lavinami" ve strmém svahu, kde nic nebrání dokonalému sesutí hornin až k samému úpatí skaliska sousedícího s bývalým tunelovým portálem. Navíc ani nános naplavenin a bahna není bezvýznamný. "Sondáž" ve svahu v předpokládaném nalezišti naznačila místy až "po loket" sedimentu a teprve pod ním vrchní vrstvu napadané kamenné drtě!

Přesto nebylo pátrání po tunelu zcela zbytečné, neboť ponory přinesly jiné - méně zásadní nálezy. Těsně před jímkovým uzávěrem například navždy odpočívá vrak kajutového člunu, kousek nad ním pak tlejí původní dřevěné schůdky po kterých šlapaly nohy stavbařů přehrady a pod skalní stěnou vedle předpokládaného tunelu vykukuje z nánosů bahna jakýsi kladkostroj! Konec samotného tunelu však prozatím zůstane opředen tajemstvím...

Při pátrání po pamětnících jsme se bohužel dozvěděli, že pan ing. Záruba - autor kolosální stavby, před nedávnem zemřel, takže jsme promeškali jedinečnou příležitost seznámit se s tvůrcem přehrady a vyzvědět tak i mnohé detaily z úst nejpovolanějších. Rádi proto přivítáme jakoukoliv informaci, která by nám pomohla doplnit střípek příběhu o jednom z nejzajímavějších vodních děl 20. století...

...

DrKozel, květen 2007