Na našem území nebývá zvykem, že by se v relativně malém prostoru nacházelo tolik potápěčsky zajímavých cílů,
dosažitelných navíc prakticky z jediného místa... A přece! Starobylá vesnička Těchnice, zaplavená při napouštění Orlické přehrady začátkem šedesátých let, se dodnes tiše rozpadá, opuštěná ve věčné temnotě, mnoho desítek metrů pod hladinou...

Bezesporu nejzajímavějším lákadlem oblasti je raně gotický kostelík, znovuobjevený díky husarskému kousku Jirky Hurába a jeho přátel v roce 2000. Dnes již dobře známý národu potápěčskému, je kostel často uváděn v seznamech lokalit pro svojí vysokou atraktivitu. Konec konců není divu. Jak často se smrtelníkovi poštěstí proplout pod velkolepou gotickou klenbou do sakristie nebo si "vyskočit" malým okýnkem z kostelní věže...?

Další pozůstatky vesnice však zůstávají poněkud ve stínu památky ze 14. století! Průzkum všech těchnických budov je náročný, protože se, podobně jako kostel, nacházejí ve větších hloubkách. Avšak rozhodně stojí taky za pozornost! Málokde je možné zaplavat mezi dochovalé příbytky, kterým mnohdy chybí jen střecha, zavítat do dávno vystěhovaných pokojů či ložnic a proplouvat opuštěnými cestičkami od stavení ke stavení. Při troše štěstí lze narazit i na sklep s původní stropní klenbou...

Před průzkumem se prokusujeme dostupnými materiály - tradičně se osvědčily dobové fotografie jak stojící tak už pobořené vesničky i filmy z archivů od pana Čáslavského. A pro pomoc jsme museli sáhnout i po starých mapách a katastrálních územních plánech, abychom mohli přesněji odhadovat azimut. Prakticky všechny ponory podnikáme z malé písčité pláže přímo nad srázem, který se kdysi tyčil nad vesničkou a dnes je spolu s ní zcela zaplaven. Pláž je součástí soukromých pozemků v chatové oblasti nedaleko obce Bohostice. S domorodci se proto snažíme vycházet v co možná nejlepším a doufáme, že se pro nás cesty (podobně jako na Cholíně) nadobro neuzavřou. Ohleduplnost a tolerance musí být vzhledem k rozloze i charakteru místa a našim potřebám na parkovací i technické zázemí určitě na prvním místě!

Vstupní branou těchnického výzkumu jsou dvě chaloupky těsně pod zatopeným srázem. Stojí "cestou" ke kostelu (pokud bychom se k němu vydali podél dna) a mají tedy i stejný azimut 90". Výhodné je, že jsou blízko od břehu a navíc asi nejvýše posazenými stavbami ve stráni, takže hloubka první je mezi 42-45 metry. Hned za pěšinkou oddělenou betonovými sloupky, začíná zdivo druhé z nich, s podlahami v necelých 50 metrech.

Obě mrtvá stavení už dávno nemají střechu. Prázdná futra po oknech a dveřích zející do ledové a temné vody, připomínají oční důlky kostlivců, kteří sledují nově příchozí. Necháváme se zlákat a vstupujeme dovnitř...

Krásná vyzděná klenba, dochovalá po celé šíři sklípku horního obydlí, dodává místu tajemný půvab. Dojem umocňuje podivná sklepní plíseň, tvořící na dně jakýsi závoj, zahalující do oparu dřevěnou lavici, které už jen zčásti vyčnívá ze sedimentu pokrývajícího dno. Jako kdyby se tu v listopadu 1960 zastavil čas. V sednici nad sklípkem, vedle dnes již zříceného komína, nalézáme dokonce fragmenty kachlových kamen, u vchodu zase háček na kabáty léta nesloužící svému účelu...

Nad druhou, o něco větší budovou se naopak jeden z komínů stále hrdě tyčí. Původně sice byly dva, ale z posledních dochovaných fotografií je jasné, že druhý byl zbořen ještě dříve, než budovu stačila spolknout stoupající Vltava. Mezi vrstvou naplavenin objevujeme na dně jedné z místností schodiště, vedoucí kamsi do nitra země...

(...pokračování)

DrKozel © srpen 2007, Ilustrační obrázky- zdroj: internet