Potápění v Čechách - díl I.
|
"...jak se vlastně v Čechách potápí?" často slýchám otázku z úst mých pražských přátel i potápěčů a klubových kolegů, kteří nemají zkušenosti s ponory v našich vodách...
|
Protože v okolí Prahy není mnoho lokalit s "čistou" vodou , nezbývá něž se odhodlat k potápění ve snížených vizuálních podmínkách! Naše obvyklé a oblíbené lokality jsou přehradní nádrže Slapy i vzdálenější Orlík. Krom nich snad stojí za zmínku ještě pár lomů (např. Miličín), ale je dobré zdůraznit, že díky malé hloubce (zpravidla do 10m) se svojí povahou hodí české lomy spíše pro cvičné ponory a nebo pro tréninkové ponory v zimě pod led. Světlou vyjímkou mohou být například lomy Borek, Barbora či Leštinka, které ovšem pro nás pražáky nejsou až tak blízko... Na některých (Borek...) je nutná dohoda předem a v zimních měsících nebývají dostupné. Jiné (Barbora...) zase neposkytují tolik atraktivit atd...
Na průzračnou a teplou mořskou vodu musíme bohužel v českých luzích
(alespoň co já vím) zapomenout... S tím souvisejí určité nároky na výstroj.
Vzhledem k nižší teplotě vody je dobré (i když ne nezbytné) oblékat
se do sucháče. Díky mizivé, místy až žádné viditelnosti bude podmínkou
kompas a spolehlivá světla. Pochopitelně určité zkušenosti s krizovými
situacemi a parťák-kliďas jsou pro naše potřeby neocenitelné. Jinak
se, ale, už asi v ničem podstatném české sladkovodní potápění neliší
od jiného.
•••
Slapy - vrak na 101. km
"....
Čau mistře Klobouku,
••• Orlík - zátoka u Bohostic
Pod hladinou Orlické přehrady stojí ještě dnes několik velmi zachovalých, nezbořených budov. Jedním z míst kde tušíme takový "poklad" pro potápěče je zátoka u vesničky Bohostice. V nevelké hloubce - něco málo přes 20 metrů bychom měli narazit na kompletní statek, kterému chybí jen střecha a o několik desítek metrů blíže do nitra zátoky ještě na podobně zachovalou hájovnu... Pro naplánování akce budeme potřebovat orientační indicie. Protože je lokalita známá a mnoho přátel si už statek "osahalo", obracím se na blízké společníky - sourozence Švejdovy z nichž zejména starší je ostřílený kozák a ochotně radí. Dále chci pořídit (a zpravidla před podobnou akcí také pořizuji) několik map lokality a to jak před zaplavením, tak po něm. Ideálně též letecké snímky místa před zaplavením, což bývá (z pochopitelných důvodů) největší kámen úrazu! Jediným v tomto směru raritním zdrojem o němž vím, jsou webové stránky http://vltava.logout.cz/. Na webu se dají též pořídit velmi podrobné staré mapy, které však nejsou tak přesné co se souřadnic týká a navíc někdy až příliš staré na zachycení konkrétních objektů. Defakto ale platí, že se dnes dá celá akce naplánovat od stolu s počítačem připojeným k internetu! Servery jako www.mapy.cz jsou v tomto směru perfektním pomocníkem.
|
|
||||||||
Obr.: ukázka materiálů použitých k ponoru |
Nestačí však jen seznámení se stavem lokality pod hladinou, ale i nad ní, protože bohužel ne všechny bývají snadno přístupné autem, což je pro transport těžké potápěčské techniky velmi důležité. Proto ověřujeme, co nás čeká cestou k vodě, případně, je-li vůbec schůdná. V opačném případě je praktičtější použít loď... Naše orlická zátoka je naštěstí v tomto směru v pohodě a vozem můžeme vjet až do kempu na protějším břehu hledaného zaplaveného statku. Plán se nám rýsuje jasně: Z pláže přeplaveme na druhý břeh ke žluté bóji vymezující dnes kotviště lodí. Zanoříme se do přibližně 8 metrů a s azimutem 170´ pokračujeme podél svažujícího se dna... Dokonce ani ledová noc s mlhou a viditelností místy jen pár metrů nám nepřekazila cestu po neznámých okreskách a bez problému jsme expedičním transportérem dojeli do zmíněného kempu. Oprávněné obavy Radka z mlhy se naštěstí nepotvrdily. Jak zázrakem se nad orlickou hladinou rozestopupila a my dosvítili až na hledanou důležitou bóji, od které se celý orientační plán odvíjel. Noční ponory na přehradách jsou poměrně běžné a vzhledem ke standardní viditelnosti, (kdy se i v pravé poledne dá považovat potápění za noční) nijak výrazně omezující. Naopak - osvěžující vykoupání po dni plném pracovního úsilí neuškodí. Vynoření do chladné noční atmosféry a posílení horkým čajem nebo ionťákem přijde často k duhu! My však teprve před pár minutami překročili hranice podvodního světa a úporně se soustředíme na kompas. Ačkoliv se střelka ani nehne neboť důsledně dodržujeme zvolený úhel, žádné budovy nenalézáme. Kromě fascinujících, prastarých stromů, které nikdo nestihl pokácet a které pod vodou působí zvláště giganticky a několika beztvarých křovisek nás už nic zajímavého nečeká. Alespoň díky nezvykle perfektní viditelnosti, (o níž se dá na přehradách hovořit při dohlédnutí asi tak nad 3 metry!), si můžeme udělat představu o reliéfu bývalé statkářovy zahrádky, ohraničené betonovými asi jeden a půl metrovými sloupy, dodnes trčícími z vše překrývajícího bahna. Oddělují pozemek podél bývalé přístupové cesty. Ani ta však už není pod vrstvou naplavenin zcela zřejmá a dá se jen odhadovat podle vyplavávaného profilu. V hloubce asi 28 metrů však zcela končí holou pustinou. Doplavali jsme totiž až do samotného ústí zátoky. Také návrat po opačné straně cesty pod strmým skaliskem už nepřinesl nic nového a tak jsme ponor ukončili asi v polovině zátoky kolmým přeplaváním po dně na náš "mateřský" břeh. Cestou ještě vyplašili macatého kapra a probudili spícího úhoře. Výstup podél protějšího dna ještě odhalil, že i na druhém břehu kdysi vedla nějaká pěšina. Vynoření jen pár metrů od místa našeho původního vstupu dokazuje, že jsme nezbloudili, nýbrž byli neúspěšní už vinou mé chyby při plánování ponoru. Proto do příští akce na této orlické lokalitě musíme znovu pečlivě prostudovat dobové materiály a poupravit sestupový plán! Díky skvělé viditelnosti a neobvyklé ledové atmosféře listopadové noci se ale ponor samozřejmě líbil a další akce v zátoce proběhne již tento týden...
|
|